Monarchie jako stále relevantní forma vlády

Existuje několik výhod v tom, že monarchie v 21. století. Za prvé, jak Serge Schmemann argumentuje v The New York Times , panovníci mohou povznést nad politikou v cestě zvolená hlava státu nemůže. Monarchs reprezentovat celou zemi, tak demokraticky zvolení vůdci nemohou a nemají. Volba pro nejvyšší politické postavení v monarchii nemůže být ovlivněna, a v jistém smyslu lpí na penězích, média, nebo politické strany.

Za druhé, a úzce souvisí s předchozím bodem je to, že v nepřirozený zemích jako je Thajsko, existence panovníka je často jediné, co drží na zemi zpět od okraje občanské války. Monarchs jsou zvláště důležité v multietnické zemích, jako je Belgie, protože instituce monarchie spojuje různorodé a často nepřátelské etnické skupiny v rámci sdíleného loajality k panovníkovi místo k etnické nebo domorodé skupiny. Habsburská dynastie držel pohromadě velký, prosperující země, která se rychle balkanizované do téměř tucet států bez moci bez ní. Je-li obnova někdejšího krále Afghánistánu, Záhir Šáh , široce respektovaný všemi Afghánců, prošel po svržení Talibanu v roce 2001, možná v Afghánistánu by měl rychleji vzrostla nad factionalism a soupeření mezi různými válečníky.

Za třetí, monarchie zabránit vzniku extrémních forem vlády ve svých zemích o stanovení formu vlády. Všichni političtí představitelé musí sloužit jako premiérů či ministrů vládce. I když leží skutečná síla těchto jedinců, existence panovníka ztěžuje nebo zcela radikálně změnit politiku dané země. Přítomnost králů v Kambodži, Jordánska a Maroka, zadržuje nejhorší a více extrémní tendence politických vůdců nebo frakcí ve svých zemích.Monarchie také stabilizuje zemí prostřednictvím podpory pomalé, postupné změny namísto extrémních výkyvů v povaze režimů. Monarchie arabských států vytvořily mnohem více stabilní společnosti, než non-monarchických arabských států, z nichž mnohé prošly takové seizmické posuny v průběhu arabského jara.

Za čtvrté, monarchie mají vážnosti a prestiže, jak vydělat last resort, tvrdé a nezbytná rozhodnutí - rozhodnutí, které nikdo jiný nemůže dělat. Například, Juan Carlos Španělska osobně zajištěn přechod své země do konstituční monarchie s parlamentní instituce a postavil se pokus o vojenský převrat. Na konci druhé světové války, japonský císař Hirohito se vzepřel vůli svého armády bojovat dál a zachránil bezpočet životů svých lidí tím, obhajovat pro kapitulaci Japonska.

Za páté, monarchie jsou repozitáře tradice a kontinuity v neustále se měnící době. Připomínají zemi o tom, co to znamená a odkud pochází, faktů, které mohou být často zapomenuty v rychle se měnících proudů politiky.

A konečně, spíše counterintuitively, monarchie může sloužit až na hlavu státu ve více demokratické a různorodé způsobem než skutečné demokratické politiky. Protože každý, bez ohledu na jejich osobnost a zájmy, může v důsledku nehody narození se stal panovníkem, všechny typy lidí, kteří se mohou stát vládci v takovém systému.Hlava státu tak může podporovat příčiny nebo zamíchat zájem o otázky a témata, které by jinak nebyly významné, jako princ Charles " názory na architektuře dokázat. Politici na druhé straně, mají tendenci mít určitou osobnost - jsou většinou extrovertní, můžete vytvořit nebo získat peníze, a mají tendenci podbízet nebo alespoň veřejně držet předem definované běžných názory. Přítomnost hlavy státu s psychologickým profilem odlišné od politik může být osvěžující.

Většina kritiky monarchie již nejsou platné i dnes, kdyby byli někdy v platnosti. Tyto kritiky jsou obvykle nějaká variace dvou myšlenek. Za prvé, monarcha může vládnout absolutní moci libovolně bez jakéhokoliv druhu kontroly, což vylučuje jako tyran. Nicméně, v dnešní době, většina monarchie vládnout v nějakém ústavním nebo tradičního rámce, který omezuje a institucionalizuje jejich pravomocí. Ještě před tím, monarchové čelí významná omezení z různých skupin, včetně náboženských institucí, aristokracie, bohatí, a dokonce i prostí občané. Celní, které vždy utvářet sociální interakce, také sloužil bránit. Dokonce i monarchie, které byly absolutní teorie byly téměř vždy omezeny v praxi.

Druhá kritika je, že i dobrý panovník může mít nehodného nástupce. Nicméně, dnešní dědici jsou vzděláváni od narození pro jejich budoucí roli a žít v plné záři mediálních jejich celý život. To omezuje špatné chování. Ještě důležitější je, protože byly doslova narodil vládnout, mají konstantní, hands-on školení o tom, jak komunikovat s lidmi, politiky a médií.

Ve světle všech výhod monarchie, to je jasné, proč mnoho občanů demokracií dnes mají srozumitelný nostalgiipro monarchii. Stejně jako v minulých stoletích, monarchie bude i nadále projevovat, že je důležité a prospěšné politické instituce, kde je to ještě přežije.

Zdroj WWW:

thediplomat.com/2014/06/why-monarchies-are-still-relevant-and-useful-in-the-21st-century/